Plastová okna – poradna

Kolem problematiky recyklátu v plastových oknech se dá najít obrovský objem diskuzí, článků a všemožných informací, avšak je třeba umět oddělit to, co je pouhou snahou marketérů něco prodat, a co je pravdou.

Z enviromentálního hlediska a platných nadnárodních směrnic se použití recyklátu ve výrobcích jeví jako zcela nezbytné. Zdroje materiálů nejsou nevyčerpatelné a je třeba je využívat s rozvahou a racionálně. Samotný recyklát, byť může vyznít jako materiál podřadný, jím určitě není, pokud je technicky správně využitý a má správné složení. Ve vztahu k současným technologiím koextruzí se dokonce celoobjemové profily tvořené prvoplastem jeví jako prosté mrhání primárními surovinami. Profily, které mají vnější vrstvy tvořené prvoplastem a vnitřní strukturu a komory tvořené recyklátem, se totiž svojí kvalitou nejen bez problému vyrovnají konkurentům prezentovaným jako profily z prvoplastů, ale navíc mají ještě tu nemalou přidanou hodnotu v tom, že šetří přírodní zdroje.

Asi největší kus cesty v tomto ohledu urazila společnost REHAU, která se pyšní nejen titulem největšího světového zpracovatele plastů ve stavebním průmyslu, ale navíc hrdě prezentuje to, že její okenní profily tvoří až 80 % recyklátu. Nutno dodat, že plastové okenní profily společnosti REHAU jsou dlouhodobě na špičce světového standardu plastových oken.

Často prezentované teze o tom, že profily z prvoplastu jsou tužší, mají větší světlostálost a podobné marketingové povídačky, berou za své nejen tím, jaké vlastnosti například zmíněné okenní profily REHAU fakticky mají, ale i ve chvíli, kdy si uvědomíte, že tuhost plastového profilu je určována především jeho ocelovou výztuhou. Na světlostálosti se zase nejvíce podílejí aditiva, která se do směsí, z nichž se profily extrudují, přidávají a která brání degradaci plastu UV zářením. Okna totiž nejsou fyzicky tvořena pouhým prvoplastem, ale jedná se o kopolymery a směs řady materiálů, jejichž složení a poměry si jednotliví výrobci chrání jako svoje know-how.

Využití recyklátu se pak logicky odrazí i v nižší ceně profilů, protože umožní zpracovat výrobní odpad a dá se jednoznačně předpokládat, že podíl využití recyklovaných materiálů dlouhodobě poroste.

Určitě jste si na Vašich plastových oknech všimli, že jsou v nich vrtané, nebo frézované otvory. Zpravidla je najdete uvnitř i vně rámu a křídel z vnější strany okna či ve funkční spáře a možná Vám vrtá hlavou, k čemu vlastně slouží. Jelikož se nemusí vyskytovat u všech oken stejně, nebo se může měnit jejich velikost či počet v závislosti na typu či dekoru okna, není od věci říct si, proč na oknech tyto otvory jsou a jaký je jejich účel.

Odtokové drážky

Nejběžnější a nejviditelnější otvory, které na plastových oknech najdete, jsou takzvané odtokové drážky. Ty se nachází v dolní části rámu a jsou překryté krytkami z vnější strany. Tyto otvory se na oknech viditelně vyskytovat nemusí, jelikož některé profily konstrukčně dovolují neviditelné vyvedení těchto otvorů přímo profilem směrem dolů na parapet, nicméně samy odvodňovací tvory jsou v konstrukci okna nezbytné a plní dvě funkce:
1. Zajišťují proudění vzduchu a vyrovnání tlaku v prostoru mezi křídlem a rámem, tedy v tzv. funkční spáře okna, kdy se jedná o dolní vstup vzduchu do funkční spáry.
2. Odvádějí vodu v kapalném stavu, která může ve funkční spáře kondenzovat, případně sem proniká při hnaném či intenzivním dešti. Stejnou funkci plní i podobné otvory, které můžete najít na spodní straně sklodělících příček. Bez těchto otvorů by docházelo k hromadění vody a vlhkosti ve funkční spáře a okno by neumělo v prostoru funkční spáry vyrovnat případné rozdíly tlaku mezi interiérem a exteriérem a okno by tedy nemohlo správně plnit svoji funkci. 

Dekompresní otvory

Vrtané či frézované otvory v různých částech okenních křídel a rámů (zpravidla v horní a dolní části rámu a křídla). Funkčně fakticky navazují na odvodňovací drážky, kdy zajišťují dostatečné proudění vzduchu ve funkční, nebo zasklívací spáře a odvod kondenzátu z těchto prostor a současně vyrovnávají tlak a teploty v okenních profilech. Jejich počet, velikost a umístění vychází z technologického předpisu výrobce a závisí i na rozměrech a provedení oken, proto mohou být na oknech různě umístěné, podle členění a velikosti okna. Na rozdíl od odtokových otvorů nebývají maskovány krytkou. Většina těchto otvorů je viditelná pouze u otevřeného okna a neústí tedy na pohledové plochy a hrany oken. 

Občas je možné narazit na diskuze a názory, které se zabývají tuhostí plastových profilů v návaznosti na tom, jakou mají tloušťku stěny, nebo zda je v profilech přítomný recyklát. Ačkoli složení profilu, tloušťka stěny, ale i průřez a jeho vnitřní struktura mají na tuhost a stabilitu určitý vliv, tím rozhodujícím prvkem, který definuje tuhost a stabilitu plastových profilů, je ocelová, nebo hliníková výztuha. 

Výztuhy se vkládají do komor v rámech a křídlech plastových otvorových výplní, ale i doplňkových profilů, jako jsou rozšiřovací, statické, nebo rohové spoje. Typ ocelové výztuhy se zpravidla volí podle toho, do jak velkého okna je osazována, a jakou barvu má okenní profil.

Pro větší okna a okna v dekorech, zvláště těch tmavých se pak volí výztuhy o větší tloušťce materiálu (ta se zpravidla pohybuje od 1,5 do 4 mm). Případně se volí tzv. uzavřené výztuhy, které je možné osadit do rámů, dveřních křídel a některých doplňkových profilů. Extrudované hliníkové výztuhy se pak u některých profilových systémů (například Veka) vkládají do komor rámů HST portálů.

Aby výztuha spolehlivě plnila svoji funkci, musí být pevně spojena s profilem, což se provádí samořeznými šrouby. Ty můžete vidět na vnějším obvodu rámu, případně v zasklívací spáře.

Výztuhy ovlivňují tepelně izolační vlastnosti profilu. Obecně platí, že čím je výztuha masivnější (čím větší má tloušťku stěny), tím více chladu může akumulovat a přenášet. Neplatí tedy laický názor, že silnější výztuha je automaticky lepší, je sice lepší pro statiku, ale na druhou stranu sráží tepelně izolační vlastnosti profilu.

Plastové dveře a okna jsou svařované z unifikovaných rámových profilů, které mají po vnějším obvodu drážkovou profilaci. Drážky slouží především pro vložení spojovacích a doplňkových profilů, které do nich zapadají na principu profilu a kontraprofilu.

Doplňkové profily slouží především k rozšíření plochy okenních rámů (rozšiřovací profily), které je vhodné, či dokonce nutné osadit například na okna, na něž se bude dávat venkovní stínicí technika.
Další typy doplňkových profilů slouží k vzájemnému spojení rámů (spojovací profily), které jsou nezbytné u okenních sestav.

Kromě profilů s čistě spojovací funkcí se u plastových oken můžeme setkat s doplňkovými profily, pomocí nichž se sice okenní rámy také spojují ve větší celky, ale jejich hlavní funkce je jiná. Mezi takové profily patří dilatační spoje, sloužící ke kompenzaci pohybu velkých okenních a dveřních sestav vlivem tepelné dilatace a statické spoje, které slouží jako dodatečná výztuha u rozměrných okenních a dveřních sestav. 
Samostatnou skupinu spojů tvoří úhlové a variabilní spoje, které slouží k vytváření horizontálně lámaných sestav od pravoúhlých rohů až po zcela individuální úhly, pro něž se používá takzvaný variabilní spoj.

Jedním ze specifik plastových oken je, že na spodní straně rámu mají připevněný takzvaný podkladový profil. Tento profil mimo jiné usnadňuje manipulaci a přepravu oken, kdy chrání okno před poškozením, ale především následně po zabudování do stavby vytváří polodrážku potřebnou pro řádné osazení parapetních desek.

Podkladové profily se liší zajedno profilací, která vždy odpovídá vnějšímu obvodovému profilu rámů (spojení rámu a podkladového profilu je provedeno zalisováním („zacvaknutím“ profilu a kontraprofilu) a dále pak počtem komor a způsobem doplňkového utěsnění spáry mezi rámem a podkladovým profilem. Podkladové profily se standardně vyrábějí z recyklátu, jelikož nejsou určeny jako pohledový prvek. Pro některé okenní systémy s lepšími energetickými možnostmi jsou však k dostání podkladové profily s komorami vyplněnými PUR pěnou.

Plastové podkladové profily jsou u moderních staveb často nahrazovány kompozitními profily (např. PURENIT, TORENIT), které mají lepší izolační vlastnosti, vyšší údržnost spojovacích prostředků a jelikož jsou vyráběny na míru, dovolují výrobu v libovolné stavební výšce a v různých stavebních hloubkách. Variabilní výška těchto podkladových profilů je důležitá především u prvků, které jsou usazené v úrovni podlahy, tedy balkonových a vchodových dveří a portálů.

Stejně jako třeba v automobilovém průmyslu u laků automobilů i u plastových oken platí, že neexistuje jen jedna bílá. I v případě, kdy máte plastová okna bez kašírovací folie v čistě bílém provedení, můžete u různých profilových systémů, nebo doplňků narazit na mírně odlišné odstíny bílé barvy. Zpravidla je to způsobeno tím, že různí výrobci používají různé receptury, podle nichž míchají materiály, z nichž se plastové profily extrudují. Určitý vliv pak na vnímání barvy může mít i úroveň lesku povrchových vrstev okna a to, jak odráží světlo.

U barevných oken je pak situace o něco složitější. Tato okna se vyrábí tak, že se standardní profily v bílé barvě, případně v několika základních barevných odstínech olepí (nakašírují) folií v dřevodekoru, nebo některé z možných uni barev. Kašírovací fólie produkuje několik výrobců, a i když mají stejný název, zpravidla se mírně liší. Na trhu jsou tak dostupné asi 4 varianty oblíbeného zlatého dubu a několik variant má i ořech, mahagon a další.

Není to však jediná odchylka, na níž je možné narazit, nebo respektive, které je možné si všimnout. Další drobné odchylky v barvě je možné zaznamenat v čase, kdy se mohou mírně lišit různé výrobní série fólií, s čímž je potřeba počítat hlavně v případě, kdy realizujete výměnu oken a dveří ve více etapách s delším časovým odstupem.

Asi posledním zásadním aspektem, který může mít výrazný vliv na vnímání barevného odstínu dekoračních folií, je pak velikost plochy, na níž je fólie kašírována a její profilace ve vztahu ke kresbě na konkrétní části fólie. Zcela identická fólie pak může vypadat odlišně na malé ploše okenního rámu a na velké ploše dveřní výplně.