Dřevěná okna - poradna

Okna jsou na tom stejně jako cokoli jiného co je mechanicky namáhané a vystavené povětrnostním vlivům – tedy pokud jim nevěnuji potřebnou péči, rychle doslouží. Na reálnou životnost oken má vliv řada faktorů jako například kvalita zpracování, úroveň zatížení povětrnostními vlivy, vlhkostí a VU zářením, velikost a hmotnost okenních křídel, intenzita jejich používání a především údržba.

Všechny okenní systémy a používané materiály jsou v současnosti již natolik propracované a odolné, že právě pravidelná údržba, případně její zanedbání, se stává stěžejním faktorem rozhodujícím o životnosti a funkčnosti oken bez ohledu na to zda jsou z plastu nebo ze dřeva. Pokud Vašim oknům budete věnovat alespoň jeden den v roce na údržbu a seřízení, budou vám bez problémů sloužit po desítky let. Podrobněji jsme problematiku rozdílů sepsali do naší poradny: Eurookna vs plastová okna. 

Jak u novostaveb, tak u rekonstrukcí musí nová okna doplnit celkovou energetickou koncepci staveb. Každý samozřejmě nejraději prodává drahá okna, a proto můžete nalézt řadu výrobků, u nichž ono u nás natolik populární „Uwéčko“ dosahuje závrtných hodnot, občas klesajících až pod Uw 0,5 W/m2K. Ne, že by tato hodnota byla nereálná, avšak pokud už investuji do takovéhoto okna, musí tomu být uzpůsobena i celá stavba, která by tedy měla být minimálně v pasivním standardu. Okno by nemělo být co do tepelné prostupnosti slabým článkem stavby, ale také by nemělo být svými parametry naddimenzované, jelikož takto vynaložené prostředky, jsou vynaložené zcela bezúčelně.

Rámcově lze říci, že pokud si vybírám ze tří nejčastějších okenních systémů IV 68, IV 78 a IV 92, pak bych měl typ profilu volit především podle typu stavby. IV 68 svými parametry sice netrhá rekordy, ale pokud v rámci rekonstrukce pouze měníte okna a nezateplujete, pak je pro Vás ideální volbou. IV 78, pokud je osazeno trojsklem, představuje ideální poměr mezi vynaloženými prostředky a pořizovací cenou a svými vlastnostmi ideálně doplní jakoukoli běžnou novostavbu či rekonstrukci, při které se provádí zateplení fasády. A konečně IV 92 představuje jasnou volbu pro moderní nízkoenergetické a pasivní stavby. Tímto výčtem však spektrum dřevěných oken nekončí. V případě, že chcete okna ze dřeva, ale chcete opravdu minimalizovat potřebu jejich údržby, ptejte se na okna dřevohliníková. Nabízejí podobné parametry a obohacují je nejen velmi moderním vzhledem, ale především nepřekonatelnou odolností vnějších ploch.

Předně je asi třeba říci to, že veškeré dřeviny jsou při povrchové úpravě ošetřeny impregnací proti biotickým škůdcům. Tato je schopna suplovat skutečnou přirozenou odolnost samotného dřeva a to po celou dobu životnosti povrchové úpravy. Z tohoto důvodu se v našich zeměpisných šířkách pro výrobu oken rozšířilo a v největší míře se používá smrkové dřevo. Je levné, lehké, snadno se obrábí, a jelikož je v něm minimum pryskyřice, nehrozí problémy s jeho povrchovou úpravou. Pravdou je ale to, že povrchová úprava dřevěných oken ani při maximální péči nevydrží věky a jakmile dojte k jejímu poškození, a pod lazuru se dostane vlhkost, impregnace se rychle vyplaví a pokud se vada neopraví, tak smrk velmi rychle podléhá zkáze.

Z tohoto důvodu je vhodnější použití přirozeně odolného dřeva, přičemž cenově nejdostupnější variantou je dřevo borovice. Borovice má oproti smrku výrazně nižší nasákavost a vyšší odolnost, která se v konečném důsledku projeví na konečné životnosti oken. Borovice je rovněž materiálem, který je na našem území pro použití na okna dlouhodobě vyzkoušen. Stačí, když se rozhlédnete v centru jakéhokoli českého města a věřte, že drtivá většina mnohdy více než staletých špaletových oken, která uvidíte, je právě z borovice. Tímto samozřejmě výčet možných dřevin nekončí. Běžně Vám můžeme nabídnout exkluzivní dub, nádherný medově žlutohnědý modřín, který je díky svým mimořádným vlastnostem bezpochyby nejvhodnější dřevinou na moderní eurookna, případně exotické meranti.

Povrchová úprava oken je prováděna silnovrstvými, vodou ředitelnými lazurami, které samy o sobě mají velmi dlouhou životnost a vysokou odolnost. Přesto je však dobré dát si na určité odstíny pozor. Platí to především pro velmi světlé a naopak velmi tmavé barvy, které zpravidla mají předpoklady pro nižší životnost.

U světlých odstínů lazur dochází k vyšší degradaci dřeva pod lakovým filmem, čímž se postupně snižuje přídržnost nátěrového filmu k povrchu a barva se začne loupat. K tomuto dochází i přes přítomnost UV stabilizátorů a UV filtrů v nátěru. U velmi tmavých odstínů lazur zase dochází k vysokému zahřívání povrchu vlivem UV záření a tedy k nadměrnému namáhání jak samotného nátěru, tak dřeva pod ním. Pokud je povrch vystaven intenzivnímu slunci, může se v létě zahřát až na teploty nad 100 ˚C. Pokud ještě doplníme teplotní výkyvy mezi dnem a nocí, je nápor na barvu opravdu značný.
Za ideální odstín lazury z hlediska odolnosti je považován teak, mající optimální množství přidaného pigmentu pro ochranu dřeva a přitom dostatečně světlý odstín, bránící extrémnímu zahřívání. U krycích barev jsou ideální odstíny bílé.

Reálná životnost povrchové úpravy se však většinou neodvíjí od konkrétního odstínu ale je dána především zeměpisnou polohou a orientací vůči světovým stranám a samozřejmě údržbou a případným ošetřením drobných poškození. V běžných podmínkách při pravidelné údržbě dosahuje povrchová úprava eurooken životnosti mezi 15-20 lety.

K tomuto bohužel může v extrémních případech dojít. Pokud si necháte namontovat okna a následně lijete podlahy a děláte vnitřní omítky, jsou okna velmi namáhána působením vzdušné vlhkosti. Přirozenou vlastností dřeva je přijímat vlhkost z okolí, a to až do chvíle, kdy dosáhne rovnovážné vlhkosti nebo tzv. bodu nasycení vláken, který se pohybuje kolem 30% relativní vlhkosti dřeva. Pokud tedy na dřevo vlhkost působí, nedá se mu zabránit, aby vlhkost nepřijímalo. S příjmem vlhkosti, tedy bobtnáním dřeva, jsou spojeny jeho tvarové a objemové změny. Může tedy dojít k trhání konstrukčních spojů a problémům s otvíráním. 

Další poškození se může projevit až v zimním období. Povrchově upravené dřevo vodu rychleji přijímá, než uvolňuje a to v přibližném poměru 2/1. Vlhkost je tedy ve dřevě zadržována a během prostupu z interiéru do exteriéru se nejvíce hromadí těsně pod nátěrovým filmem z exteriérové strany okna. Pokud vlhkost v tomto místě přesáhne 20% a teploty klesnou pod bod mrazu, může dojít k „odmrznutí“ nátěrového filmu, které se projeví puchýřky a trhlinkami na povrchu oken. Stejné poškození oken hrozí i při instalaci do vlhkých a nevětraných budov a místností. Spolu s instalací nových oken do novostavby je tedy zapotřebí dostatečně odvětrat vlhkost ze stavebních materiálů. Pokud jde pouze o rekonstrukci, je třeba se spolu s novými okny naučit dodržovat zásady správného větrání, tedy větrat pravidelně, krátce a intenzivně, naplno otevřeným oknem a to i v zimním období.

Při výměně starých oken za nová se velmi často stává, že si pak zákazníci stěžují na rosení skel a výskyt plísní. Tyto dvě nejčastější závady mají zpravidla velmi triviální příčinu a tou je špatné a nedostatečné větrání. Stará okna, která netěsní, sice vypouští ven cenné teplo, ale spolu s ním odchází i nadměrná vzdušná vlhkost. Dá se tedy říct, že stará okna sama větrají. Ve chvíli kdy se stavba osadí novými okny s minimální průvzdušností, přestane sice unikat teplo, ale spolu s ním je v interiéru zadržována i vzdušná vlhkost. Tato proniká do zdiva a kondenzuje na chladných plochách, mezi něž patří i okenní skla.

Těmto nepříjemnostem se dá snadno zabránit dodržováním zásad správného větrání. To by mělo být intenzivní a především pravidelné. Ideální je otevřít naplno okna na dobu 10–30 minut 1× denně. Ačkoli většina zákazníků namítá, že by jim v zimě uteklo moc tepla, není tomu tak. Takovéto větrání Vám v místnostech dokonale vymění vzduch ale zdivo a vybavení místností se neochladí. Stavební konstrukce a zařizovací předměty po ukončení větrání vzduch rychle znovu ohřejí. Takovéto větrání je ekonomičtější nežli použití ventilace nebo mikroventilace, které sice mohou větrat nepřetržitě bez toho, aby jste pocítili chlad, ale nikdy nevyvětrají dokonale a způsobují velké energetické ztráty. Mikroventilace a ventilace v zimním období je tedy vhodná pouze pro místnosti, v nichž dochází k produkci velkého množství vlhkosti, například koupelny a kuchyně bez účinného odsávání.

Nižší tvrdost povrchu dřevěných oken spolu s pružností jejich povrchové úpravy vyžaduje věnovat jejich montáži a následnému zapravení větší péči než je tomu u oken z plastu. Za samozřejmost se považuje ochrana pomocí speciální lepicí pásky, která okno chrání během zednického zapravení. Zde je třeba dát pozor na její výběr, jelikož v případě, že použijete špatný typ s příliš silným lepidlem, hrozí, že spolu s páskou odtrhnete i lazuru. Stejné riziko hrozí i v případě, že lepící pásku odstraníte po delší době než je předepsáno. Ideální ochranou dřevěných oken je použití speciálních začišťovacích okenních lišt kolem oken. Více se dočtete v naší poradně v článku: Jak předcházet poškození dřevěných oken při stavbě. 

Montáž i zednické zapravení je vždy ideální svěřit odborníkům. Pokud už k poškození dojde, je třeba jej ihned opravit a to zvláště v případě, že je okno poškozeno z exteriérové strany. K opravě se používají zpravidla stejné lazury jako na samotnou povrchovou úpravu. Pokud tedy k poškození došlo, obraťte se na nás a my Vám dodáme potřebné materiály. Stejnou službu Vám ale udělá jakákoli běžně dostupná vodou ředitelná lazura v příslušném barevném odstínu.

Pokud se dřevěná okna ani po letech neprojevují nějakým drhnutím nebo vrzáním je to samozřejmě dobře. Neznamená to však, že nepotřebují údržbu. U dřevěných oken dochází k takzvanému sprašování nátěru. V podstatě se jedná o to, že je nátěrový film poškozován vlivem povětrnostních vlivů a UV záření, které způsobují vznik mikroskopických trhlinek, uvolňování mikroskopických částeček a posupné snižování tloušťky nátěrového filmu spolu se snižováním jeho pružnosti. Toto je přirozený proces, a neexistuje nátěrová hmota na dřevo, která by mu nepodléhala. Výrobci nátěrových hmot na okna jsou si této vlastnosti samozřejmě vědomi a dodávají speciální udržovací sady na dřevěná okna. Ošetření povrchu touto sadou by se mělo provádět ideálně dvakrát, alespoň však jedenkrát ročně a to přesně dle přiloženého návodu. Více o udržovací sadě a údržbě eurooken se dozvíte v našem PDF návodu k eurooknám.

Seřízení oken se zpravidla provádí až ve chvíli, kdy při jeho používání začnete vnímat nějaké drhnutí nebo vrzání. Pokud okno funguje bez těchto nepříjemných projevů, určitě mu neuškodí pravidelná kontrola kování a dalších částí, zda u nich nedochází k uvolnění či poškození. Okení kování zpravidla vyžaduje pouze pravidelné mazání, a to alespoň 1× ročně. Mazání lze provádět jakýmkoli olejem, který se aplikuje na příslušná místa.

Moderní eurookna mají velmi pokrokovou konstrukci a povrchovou úpravu, díky čemuž bylo eliminováno velké množství potenciálně slabých míst. Je snad pouze jediné místo, kterému bych věnoval vyšší pozornost a péči než zbytku okna. Tímto místem jsou tzv. „přiznané spáry“ v rozích rámů a křídel, v nichž se setkávají dva okenní vlysy. V tomto místě jsou vedle sebe umístěny dva kusy dřeva, které jsou co do směru vláken vzájemně pootočeny o 90˚. Jelikož dřevo bobtná a sesychá v každém směru jinak, jsou tato místa právě z důvodu odlišných směrů bobtnání a sesychání nejchoulostivějším místem v konstrukci.

Současně se jedná o jediné místo na eurookně, kde je v exteriéru pohledové, snadno nasákavé čelní dřevo. Před povrchovou úpravou vrchním nástřikem je toto místo speciálně ošetřováno vysoce pružným, transparentním, systémovým tmelem, který dokáže dlouhodobě předcházet vzniku trhlin v tomto místě. Přesto mu však v některých případech neumí zabránit a dle některých průzkumů je až 85% všech poškození povrchové úpravy eurooken zaviněno právě vznikem trhliny v těchto spárách. Pokud k tomuto dojde, je třeba trhlinku ihned zatřít barvou nebo vyplnit speciálním tmelem, aby do konstrukce nemohla pronikat voda a výtrusy hub a plísní.

Jakékoli poškození povrchové úpravy je třeba co nejrychleji opravit. Pokud už dojde k opomenutí, je třeba poškozené místo obrousit, tak, aby se odstranily uvolněné části nátěru, ošetřit impregnačním prostředkem na dřevo a přetřít vrchním nátěrem. Pokud toto neprovedete, bude se poškození zvětšovat a prohlubovat.

Pokud jsou prasklinky malé, lze použít ošetřující prostředek z udržovací sady. Tento je schopen drobné trhlinky zacelit. Je dobré poškození kontrolovat a buď jej ošetřovat opakovaně a nebo raději poškozená místa přetřít transparentní lazurou. V případě, že je poškození intenzivní, je ošetření lazurou nutné. Práce se silnovrstvou lazurou není jednoduchá a proto je vhodné přenechat tuto práci odborníkům. V některých případech lze náklady na tuto opravu krýt z pojištění nemovitosti.

Určitě se to dá zvládnou s použitím našeho návodu na seřízení oken. Pokud se Vám to nepodaří, využije služeb našich techniků, kteří Vám seřízení provedou.